Switch aneb tajemný svět nakousnutého jablíčka 2
Je zvláštní publikovat druhý díl článku o switchnutí na Mac v době, kdy mám doma Mac asi tak rok, ale chtěl jsem tomu dát čas a nepsat to v počáteční euforii. V minulém díle jsme skončili rozbaleným jablečným notebookem, dnes se podíváme na první dojmy switchera. (Připomínám, že mám MacBook z roku 2008 s Intel grafikou a Mac OS X 10.5 Leopard.)
Jak Mac OS X může vypadat?
Spouštění aplikací
Mac OS X nemá něco jako nabídku Start. Takže nejdéle trvající způsob jak spustit program je, že spustíte Finder (průzkumník) klepnutím na ikonku v doku, ve Finderu klepnete na záložku Applications a v ní poklepáte na jméno konkrétního programu.
Nejčastěji používané programy si samozřejmě nataháte do doku a pak je můžete spouštět jedním klepnutím. Pokud znáte jméno programu, můžete jej také spustit přes vyhledávání Spotlight, nebo utilitami jako Quicksilver (Linux/GNOME klon toho je GNOME Do). Obojí se používá tak že stisknete klávesovou zkratku, napíšete část jména aplikace, ono to najde, které aplikace tomu vyhovují, pokud je jich víc tak si mezi nimi vyberete šipkami a Enterem spustíte.
Desktopové vychytávky jak z letáku Apple
Nadešel čas představit roztodivné desktopové vychytávky, které Apple do svého operačního systému integruje s cílem zpříjemnit vám jeho používání.
Dashboard
Vrstva, do které si můžete přidat různé malé aplikace zvané widgety psané ve směsici HTML, CSS a JavaScriptu. Ve Windows Vista to Microsoft zkopíroval pod názvem gadgety (můžete argumentovat, že do Windows ještě dříve šla doinstalovat aplikace jménem Konfabulator, později přejmenovaná tuším na Yahoo Widget Engine, ale součást operačního systému z toho udělal jako první Mac OS X). Další widgety lze stáhnout z webu. Užitečnou věcí je Web Clip widget, který vám umožní v Dashboardu mít část libovolné internetové stránky. Chcete mít v Dashboardu každý den aktuální horoskop? Žádný problém.
Exposé
Způsob přepínání mezi mnoha okny. Stisknutím klávesové zkratky se vám na obrazovce zobrazí zmenšené náhledy oken všech aplikací, nebo patřících právě používané aplikaci, případně odsunou okna tak, abyste viděli na plochu. Klepnutím na náhled se na dané okno přepnete. Pokud v nějaké aplikaci např. přehráváte video, přehrávající se video samozřejmě bude vidět i ve zmenšeném náhledu. Dobrý trik je nastavit si zobrazení všech oken na prostřední tlačítko myši. Další vychytávka jsou Active Screen Corners, tedy aktivní rohy obrazovky. Dá se tak například zařídit pokud máte otevřené okno správce souborů a chcete do něj přetáhnout soubor z plochy, na kterou přes ostatní okna nevidíte, že zajedete myší do nějakého rohu, okna se plynule odsunou, abyste viděli na plochu, chňapnete myší soubor na ploše, zatímco ho držíte zajedete s myší do toho samého rohu, okna se vrátí zpátky a pak jej můžete normálně pustit do okna správce souborů.
Quick Look
Rychlé náhledy souborů. Prostě kdekoliv ve správci souborů stisknete mezerník. Podporu dalších formátů souborů lze do Quick Looku přidat pomocí pluginů, jejichž seznamy lze nalézt na specializovaných stránkách, jako například http://www.quicklookplugins.com/, či http://www.qlplugins.com/. Já používám například qlcolorcode. Instalují se tak, že soubor s příponou .qlgenerator přesunete do adresáře /Library/QuickLook/, či ~/Library/QuickLook/.
Spaces
Virtuální plochy. Windowsáci nebudou vědět, k čemu to je, Linuxákům je to důvěrně známé. Já jsem ale z GNOME zvyklý, že aplikace běžící na aktuální ploše vidím v liště jen na aktuální ploše, zatímco na Macu v doku vidím aplikace puštěné na všech plochách a když se chci přepnout na nějakou aplikaci klepnutím na její ikonku v doku a přesune mě to kvůli ní na jinou plochu, tak mě to mate.
Spotlight
Bleskurychlé prohledávání počítače (Linux/GNOME klon toho je Deskbar-Applet). Vidí to vcelku kamkoliv – do vašich e-mailů, kontaktů, aplikací, PDF, prezentací apod. Z hledání co jsem měl možnost zkusit v různých systémech funguje asi nejlépe, jediný problém, na který jsem narazil byl že se to občas snažilo indexovat až příliš agresivně (ale možná to byl jen nějaký bug). No pokud náhodou máte složku a v ní šílené množství pdf, není špatný nápad nastavit si, aby ji to neprohledávalo.
Síťové profily
Mac OS X (stejně jako Ubuntu) umí skutečné síťové profily. Žádná výchozí a alternativní konfigurace jako ve Windows. Přepínání profilu je hned po ruce v menu jablíčko > Location.
Vychytávky přístupnosti
Dobré jsou některé vychytávky týkající se přístupnosti. Například systémové zvětšování celé obrazovky přes ctrl + kolečko myši. Chcete se soustředit na část textu, či kódu? Přizoomujte si. Navíc se dá přepnout, zda při přiblížení vyhlazovat text, či nikoliv stiskem cmd + alt + \.
Další užitečnou věcí je režim inverze barev (zapnete/vypnete pomocí cmd + alt + ctrl + 8). Hodí se to, sedíte-li u počítače už pěkně dlouho a chcete-li si ještě něco přečíst.
Postřehy týkající se ovládání
- Veršem prvním knihy Zmatení je klávesnice. Běžná klávesnice má vlevo před mezerníkem klávesy ctrl, windows, alt. Klávesnice mého MacBooku tam má klávesy fn, ctrl, alt, cmd.
-
Při používání klávesových kombinací si budete připadat jako při hře Mortal Kombat. Zatímco tam, hrajete-li za Liu Kanga vypustíte Fireball kombinací Forward, Forward, High Punch, zde vytípnete obdélníkový výřez obrazovky kombinací cmd + shift + 4.
- U klávesových zkratek se namísto ctrl většinou mačká cmd (na některých klávesnicích je místo cmd klávesa s logem nakousnutého jablíčka). Takže namísto ctrl+o zde zmáčknete cmd+o. cmd mi přijde víc po ruce než ctrl.
- Zavření okna neukončí program. Program se ukončuje cmd+q.
- V Mac OS X je uživatel přihlášen jako obyčejný uživatel. Pro spuštění programu s právy správce root se používá příkaz sudo. Stejně to funguje v Linuxové distribuci Ubuntu.
- Jak zamknout obrazovku? Vyklikejte:
- System Preferences > Security > Require password to wake this computer from sleep or screen saver
- Applications > Keychain Access > General > Show Status In Menubar
Obrazovku pak zamknete klepnutím na ikonku zámku vpravo nahoře a zvolením Lock screen.
-
Na klávesnici mého MacBooku chybí klávesy Insert a Delete.
Insert má významy:
- Přepínání mezi režimem vkládání a režimem přepisování.
- TextEdit (Poznámkový blok/WordPad na Macu) toto nemá.
- TextMate (komerční textový editor) na to má vlastní zkratku.
- Označování adresářů/souborů ve správci souborů.
- V mc nainstalovaném z MacPorts (viz později) mi fungovalo ctrl+t.
- Přepínání mezi režimem vkládání a režimem přepisování.
Delete má významy:
- Smazání znaku před pozicí kurzoru.
- V textovém editoru mi jako Delete fungovalo fn+Backspace.
- Mazání souborů.
- Ve správci souborů lze smazat soubor(y) či adresář(e) stiskem cmd+Backspace.
Obecně jde mazání udělat zhruba přes Backspace, nebo cmd + Backspace.
Práce s okny
Zlí jazykové tvrdí, že na Mac OS X nejdou maximalizovat okna. To svědčí o jistém nepochopení toho, jak to zde funguje. Tlačítko pro maximalizaci skutečně maximalizuje okno, nikoliv však na celou obrazovku, ale tak, aby se do něj vešel v něm zobrazený obsah. To znamená, že pokud máte otevřenu internetovou stránku, která se vám do okna prohlížeče vejde na šířku, ale ne na výšku a klepnete na tlačítko maximalizovat, pak se okno roztáhne jen na výšku. Pokud by to však někomu vadilo, úplnou maximalizaci je možné nastavit pomocí nástroje Right Zoom.
Pro usnadnění práce s okny Mac OS X nabízí jednu dobrou vychytávku. Každý program má v menu Help políčko pro vyhledávání, kterým lze prohledávat nabídku aktuálního programu. To se hodí, pracujete-li s nějakým programem s mnoha položkami v menu (Photoshop, NetBeans, …), hledáte nějakou funkci, ale nevíte, kde je v tom množství nabídek a podnabídek schovaná.
Práce s okny v Mac OS X má i své slabé stránky. Zejména změnit velikost okna lze tažením pouze levého dolního rohu. Na Ubuntu lze změnit rozměr okna tažením za libovolnou stranu, či roh okna a navíc lze okno přesouvat podržením klávesy Alt a přesunutím okna myší (přičemž začít tažení lze stiskem tlačítka myši kdekoliv v okně). Také umístění nabídky aplikace do horní části obrazovky (namísto do okna aplikace) může zejména na velkých monitorech vadit.
Organizace souborového systému
Windows — typicky používají svoje písmena oddílů, takže každý oddíl se souborovým systémem, se kterým umí Windows pracovat (třeba NTFS) má vlastní písmeno oddílu. Samozřejmě, i Windows umí připojit oddíl do adresáře (viz níže), troufám si ale říct, že to výrazné procento uživatelů nedělá (vzhledem k ohromnému množství začátečníků, kteří Windows používají a jsou rádi, že jim to nějak funguje, natož aby si něco někde nastavovali).
Linux — Adresáře jsou organizovány do hierarchie začínající kořenovým adresářem /. Diskové oddíly se pak připojí do některého adresáře v tomto stromu adresářů.
Mac OS X — Jako Linux, ale nějaké adresáře navíc. V kořenovém adresáři existují adresáře známé z Linuxu jako /bin, /home, /etc atd., ale ty jsou při prohlížení Finderem skryté (Finder mimochodem rovněž nezobrazuje klasické Linuxové skryté soubory, tzn. soubory začínající tečkou). Kromě nich zde však najdete Apple adresáře Applications, Developer, Library, Network, System, User Guides And Information, Users a Volumes.
Instalace aplikací
V Mac OS X se aplikace instalují jinak, než ve Windows, či Linuxu. Pro srovnání:
-
Windows — Programy se typicky instalují tak, že stáhnete z internetu (nebo najdete na CD/DVD/pevném disku atd.) instalační program ve formě .exe souboru, ten spustíte a vyklikáte (vyNextujete?) sekvenci Next > Next > Next > Finish.
-
Linux (Ubuntu) — Začátečník si rozklepne Aplikace — Přidat/Odstranit…, zaškrtne si co chce nainstalovat a klepne na Uplatnit změny.
Pokročilý uživatel, který ví, co chce otevře terminál a napíše do něj magický řetězec významu „Nainstaluj mi tohle.“ (např. sudo apt-get install mc). -
Mac OS X — Z internetu stáhnete obraz disku v podobě souboru s příponou .dmg (disk image), který je automaticky připojen.
V něm většinou bývá (přízemě řečeno) ikonka, kterou přetáhnete do složky Applications. Tím je instalace hotova. Odinstalace programu pak znamená chňapnout ikonku aplikace a vyhodit jí do koše. Takhle nějak vypadá správně Macovsky jednoduchá cesta.
Čas od času se ale setkáte s tím, že v .dmg bude soubor .pkg (mně se to povedlo většinou při instalaci nějakých vývojářských věcí). Poněkud blbé je, že na věci šířené v balíčcích .pkg nikde není odinstalátor. Nezbývá, než prostudovat dokumentaci ke konkrétnímu programu, kde bývá popsán korektní postup odinstalace (většinou rm -rf nějakých adresářů).
Provozování dalších operačních systémů
Má-li někdo strach z toho, zda na Macu spustí pro něj důležitou aplikaci, není důvod k obavám. Macy jsou po softwarové stránce dokonale kompatibilní. Vždy si totiž v nebo vedle Mac OS X můžete nainstalovat svůj oblíbený operační systém. Nabízí se otázka „Proč bych si kupoval Maca, abych si do něj pak instaloval Windows?“, odpověď zní, že většinu času stejně budete používat Mac OS X a Windows budete mít jen na aplikace pouze pro Windows, které nutně potřebujete a některé hry.
To je možné díky tomu, že počítače Apple jsou od přechodu z dříve používaných procesorů PowerPC na Intel (který měli někteří „ultras“ poněkud problém pobrat, já jej však považuji za jednoznačně pozitivní krok, protože to zvyšuje užitnou hodnotu toho počítače, mohu-li si vedle Mac OS X nainstalovat nativně i Windows či Linux) v podstatě téměř obyčejná PC, prakticky největší rozdíl je v použití ve Forthu napsaného EFI – Extensible Firmware Interface namísto BIOSu.
Máte dvě možnosti:
- instalovat další systém nativně pomocí nástroje Boot Camp,
-
nebo jej virtualizovat prostřednictvím některého z programů
- Virtual Box (zdarma),
- VMware Fusion (komerční),
- Parallels (komerční).
Boot Camp
Samozřejmě mi to nedalo a nástroj Boot Camp jsem vyzkoušel. Chtěl jsem ze 160 GB vyhradit 70 GB pro Windows a Linux. Spustil jsem tedy Boot Camp, nastavil oněch 70 GB příslušným táhlem a klepnul na tlačítko Partition. Pár minut to přemýšlelo a pak to vyblilo chybovou hlášku, že prý to jako fakt nepůjde. Ne zrovna Apple pocit. Ono to neumí zmenšit ani oddíl, na kterém je to nainstalované. (Jak jsem však později zjistil, problém zmenšit oddíl se souborovým systémem, kterému by to mělo rozumět má i Windows Vista – až uvidíte hlášku „Access denied“ při zmenšování oddílu, pochopíte.) Problém byl ve fragmentaci dat, na internetu jsem hledal různá řešení, postupy se ale vesměs motaly okolo
- přeinstalování,
- šikovně ty data popřekopírovat tam a zase zpátky, aby se to tam nakopírovalo nefragmentovaně.
Problém se vyřešil mimoděk když jsem zkoušel zašifrovat domovský adresář pomocí FileVaultu, při tom se to totiž na disku nějak šikovně přemístilo, a následný pokus o rozdělení BootCampem prošel. To je mimochodem tip co zkusit, máte-li tentýž problém.
Disk jsem měl tedy rozdělen a přišla další perla. Mám 64 bit procesor a 4 GB RAM, nainstalovat 64 bitová Windows Vista by tedy neměl být problém, ne? Omyl! Podle Apple jde 64 bitová Vista nainstalovat jen na dražší MacBook Pro a Mac Pro. Ale no tak Apple, tohle povídej někomu jinému, hardware je absolutně identický a na vaše hloupé podrazy a triky jak přinutit běžného uživatele zakoupit dražší verzi vašich produktů nejsem zvědavý. Když už si jednou něco pořídím, tak to chci využívat naplno. Po chvíli Googlení jsem však našel kýžené řešení:
- Vytvořte oddíl pro Windows pomocí Boot Campu.
- Nainstalujte Windows.
- Vložte DVD s Mac OS X do mechaniky.
- Spusťte příkazový řádek jako administrátor.
-
d: cd "Boot Camp\Drivers\Apple" msiexec /i BootCamp64.msi
- Po projetí tohoto mi fungovalo vše s výjimkou grafické karty, která začala fungovat po projetí Windows Update.
Další postřehy k multibootu
Podle mě jde vedle Mac OS X pomocí BootCampu ve výchozím stavu snadno doinstalovat např. jedny Windows, ale kdybyste chtěli mít nativně víc systémů, museli byste si s tím dát trochu víc práce. Jeden jednoduchý způsob jak mít na MacBooku nativně Mac OS X, Windows a konkrétně Ubuntu s minimem práce ale je nainstalovat napřed Mac OS X, pak normálně BootCampem Windows a Ubuntu nainstalovat do Windows oddílu pomocí Wubi. Potom při držení alt při startu dostanete na výběr mezi Mac OS X a Windows a když zvolíte Windows dostanete na výběr, jestli fakt Windows, nebo Ubuntu.
Zápis na diskové oddíly typu NTFS
Windows — Zapisují na NTFS bezproblémů, koneckonců je to jejich hlavní souborový systém.
Linux — Zápis na NTFS byl relativně donedávna trochu problematický, totiž do doby, než se objevil projekt NTFS-3G. Dnes moderní Linuxové distribuce umí zapisovat na NTFS bezproblémů ihned po instalaci.
Mac OS X — (10.5 Leopard) umí NTFS po instalaci pouze číst. Možnost zapisovat lze do systému dodat instalací MacFuse a NTFS-3G (je to to samé Fuse a NTFS-3G co na Linuxu, akorát pro Maca). Na konci instalace NTFS-3G je třeba restartovat, po restartu mi zápis na NTFS bezproblémů fungoval.
Bezpečnost
Windows — Můžete se snažit zabezpečit si počítač pomocí nástrojů Microsoftu, to je vám však na nic, protože Microsoft distribuuje klíčenku, která prolomí ochranu každého počítače s Windows.
Mac OS X — Obsah vašeho domovského adresáře je možné zašifrovat integrovaným programem FileVault (System Preferences > Security > FileVault). Domovský adresář se odemkne automaticky při přihlášení (tzn. heslo pro odemčení je stejné jako heslo k uživatelskému účtu). Nevšiml jsem si, že by to počítač nějak brzdilo. Kromě toho je tu i jednoduché naklikávátko na firewall, nebo bezpečné mazání koše: Finder — Preferences — Advanced — Empty Trash Securely.
Obecně lze říci, že pokud chcete šifrovat jen některé soubory či adresáře (tzn. ne soubory operačního systému) a chcete, aby to fungovalo na Windows, Linuxu i Mac OS X, použijte skvělý TrueCrypt.
Zálohování
Pokud jde o zálohování, v Mac OS X je přítomen nástroj Time Machine. Pro jeho rozumné využití však potřebujete buďto externí pevný disk (např. oblíbené WD MyBooky), nebo Apple Time Capsule. Já jeden externí pevný disk mám, bohužel však na NTFS, s čímž si Time Machine neporadí (chtělo by ho to naformátovat na HFS+).
Mac haluze
Systém či aplikace čas od času příjemně překvapí důmyslně schovanými vychytávkami.
- Například v IM klientu Adium je v kontextovém menu kontaktu dostupná funkce Add To Address Book (Address Book je takový správce kontaktů). Zkoušel jsem to na ICQ účtu jednoho kamaráda. Když už jsem měl otevřenou jeho kartu, přidal jsem do ní jeho účet v síti Jabber (měl jsem ho v seznamu kontaktů dvakrát). Jaké bylo moje překvapení, když se v Adiu ony dva kontakty spojily do jednoho. Adium vědělo, že se jedná o jednoho uživatele, který má však dva různé účty na sítě instantní komunikace.
- Editoval jsem textový soubor TextWranglerem a během toho, co jsem ho editoval jsem jej na disku přejmenoval. V TextWrangleru se v klidu objevilo nové jméno souboru a pokračoval jsem dál, jako by se nechumelilo.
-
Svého času jsem ze srandy zkoušel jednu nejmenovanou internetovou službu. Při vkládání příspěvky tam je Captcha (takové to opište text do políčka jako kontrolu před spamboty). A já tam měl opsat MEKJU. To už člověk opravdu trochu nechápe, to jako Mac, jů? (Na jednu stranu to mohla být opravdu veselá souhra náhod, na druhou stranu poznat OS přes web není problém a někdo to tam mohl nahodit jako vtip.)
Závěrem tohoto dílu
Momentálně tedy Mac OS X považuji za zajímavý systém, který umí jak být geniální, tak občas lézt kvalitně na nervy. Pozitivní dojmy ale určitě převažují.
Pokračování příště…
